Co si myslí o pásmu Young & Short učitelé? Například Markéta Plšková  nám udělala velkou radost. Takto zní její komentář k pásmu, který jsme promítali minulý rok:

"Dobrý den,

Pokusím se o souhrn hodnocení studentů.

Celkové hodnocení – co do počtu hodnotících studentů a celkového vyznění hodnocení – je velmi dobré.

Naprostá většina kladně hodnotila samotný formát, tzn. krátké filmy, jež měly spád, zaobíraly se různými tématy a „nestihly nudit“. Obecně velmi kladného hodnocení se dočkala také hudba jednotlivých filmů a panovalo překvapení, že byly filmy na kvalitativně vysoké úrovni (hodnocena byla kamera, střih, herecké výkony atd.).

Všichni se shodli na skvělém hodnocení filmů „Zločinci“, kde paralyzoval sám příběh, zaujaly reálie, napětí a skvělé herecké výkony, dále „Techno, mami“, kde bylo téma možná „nejnaléhavější“, syrově a přesvědčivě zpracované, umožnilo ztotožnění s hrdinou a moc se líbila hudba J (zde jsme se také nejdéle bavili o tom, jaké „poselství“ ukrývá odchod/útěk syna od matky), jako nesmírně „milý“ a dojemný byl hodnocen film „Wild minds“ (zde jsme se bavili mj. o tom, kdy došlo u hlavního hrdiny ke „zlomu“, co znamenala ona scéna s rodiči v obchodě, proč/jestli syn cítí zodpovědnost za rodiče atd.).

V čem se názory studentů dle očekávání lišily, byly první a poslední film, jež se celkové kompozici jaksi vymykaly (já osobně a někteří další jsme to považovali za záměr). Překvapilo mě, že ačkoli jsme uměleckou školou, některé neoslovila právě Johana – tento film označily za dokument, který „neměl příběh“. Druhá polovina studentů jej ale pochopila a způsob zpracování filmu (ala starý český dokument) naopak hodnotila velmi kladně, jako by byl udělán na míru našim studentům – hezky na úvod. Poslední film „Zásvětí“ některým neumožnil takový „ponor“ do příběhu, jako filmy předchozí – překážkou byl magickorealistický nádech, hůře postřehnutelná myšlenka, chyběla postava, s níž by se ztotožnili. Všem se ale líbila artovost filmu.

Studenti  věnovali pozornost také vizuální stránce filmů a mluvili o barevné symbolice (zejména u filmu „Techno, mami“). Objevily se také názory, že filmů mohlo být ještě více a některé by si zasloužily samostatný film.

Jen několik málo jedinců sdělilo, že je filmy vůbec neoslovily, neboť to není jejich „šálek kávy“ – tito studenti se však obecně nedokáží vcítit do rolí a problémů, jež sami neznají a nezažívají, anebo to považují za nepříjemné (rozebírali jsme již při jiné příležitosti).

Závěrem tedy díky všem, kteří se na YaS podílejí – má to smysl J

S pozdravem a přáním krásných a naplněných dnů

Markéta Plšková   

SUPŠ sklářská Valašské Meziříčí

PS: Vím, že nejsem cílová skupina, ale mám potřebu sdělit, že jsem byla úrovní filmů mile překvapena a nebojím se říct - nadšená."