„Já jsem tam nebyl, takže bych nechtěl dávat nějaký soudy. Jenom jsem portrétoval Čechy tak, jak je vnímám.“[1] uvádí v medailonku nominací na Českého lva režisér Adam Martinec. Jeho studentský snímek Anatomie českého odpoledne získal hned dvě ocenění v rámci 28. ročníku cen Českého lva, a to v kategorii Nejlepší krátký film a Cena Magnesia za nejlepší studentský film.[2] Anatomie českého odpoledne také sklidila úspěch v rámci Ceny české filmové kritiky, kde taktéž vyhrála v kategorii Nejlepší krátký film. [3]
Režisér na 25 minutách analyzuje prvky patologického chování návštěvníků koupaliště. Divákovi servíruje symfonii zmnožených perspektiv, kdy každá scéna začíná a končí s jiným aktérem. Kamera postavy sleduje a navozuje tak pocit, jako by si problémy mezi sebou přehazovaly. Zoufalé prosby maminky, zda někdo neviděl její ztracené syny jemně narušují vulgárnost prostupující všemi kouty koupaliště. Není však schopna nezájem a neochotu masy přehlušit. Neslušnost, přehazování viny na někoho jiného, zamlčení vlastního pochybení a ignorace se stávají hlavními tématy filmu. Do hledání dvou malých chlapců se kromě policie zapojují pouze zaměstnanci rekreačního střediska. S rozvíjející se intenzitou pátrání, stoupající nervozitou ze strany plavčíka, majitele a pokladní, vnímáme houstnoucí dusnou atmosféru horkého dne, který se pomalu jistě proměňuje v tragédii. Záběry návštěvníků, dětí skákajících ve vodě, telefonující paní, nám však v kontrastu ukazují laxnost a vědomé přehlížení hlášení z amplionu. Implicitně tak zde vyvstává česká formulka to se mě netýká, nemám to zapotřebí. Nehas, co tě nepálí. Avšak i zaměstnanci představují čecháčkovský zlom v narativu, kdy se snaží ve změti pochybení, najít prostor pro své vlastní alibi. A jaká je tedy daň za lhostejnost? Režisér se těžkého tématu zhošťuje po hrabalovsku a tím dostává film specifický nádech českého tragikomična. Banální situace, humorné promluvy typu „dopiju a jedu“, tu narážejí na ty tragické. Ryze observační pohled na jednotlivé klíčové postavy a jejich charakterový vývoj poukazuje na patrnou inspiraci českou novou vlnou.
Kromě hlavní pátrací linie odehrávající se na břehu, je možné sledovat ještě vedlejší linii dětí pohybujících se v lese, později i ve vodě. Do poslední chvíle nás tato linie příběhu fungující na velmi jednoduchém principu nechává v napětí.
Závěr filmu odkrývá celkovou deziluzi jak návštěvníků postávajících na břehu jezera, tak postavy plavčíka, kterému dochází, že zábava zachránce bez trička, popíjející u stánku pivo, právě skončila. A to velkou odpovědností a tragédií, která se již nesmí opakovat. Kolektivní odpovědnost a vina se zde projevuje skrze anonymitu, která je v závěru odkryta. Svižná úvodní scéna, podkreslená písní Malá dáma od populární české kapely Kabáti, anonymizuje dav příchozích návštěvníků tím, že vidíme pouze jejich spodní část těla. Symbolika typického čecháčkovství střední třídy je zde předložena skrze obuv – sandále, ponožky, tenisky, nateklé kotníky starších dam, igelitové a plážové tašky. Anonymita a kolektivní odpovědnost pokračuje ve scéně, kde přes rozostřená těla postávajících návštěvníků, vidíme zlomový moment snímku. Závěr filmu nám již tento bezejmenný dav odkrývá, vidíme jednotlivé postavy, které mlčky se sklopenou hlavou opouštějí rekreační středisko. Mohli jsme něco udělat? Tuto ponurou atmosféru naruší postarší pár, který překáží sanitce v cestě a tváří se, jako by se nic nestalo. Nehas, co tě nepálí.
Anatomie českého odpoledne tedy trefně odkazuje ke svému názvu, pitvě malého českého člověka. Jedno parné odpoledne, kdy si každý chce užítjen svoji volnou chvíli versus vážná událost, která postupně odkrývá tragické prvky v rozkolu společnosti. Ve filmu, kde nesmí chybět pivní břich, tak Martinec bravurně vykresluje portrét češství, takový, který byste cizinci jako medailonek ukázat nechtěli.
Anatomie českého odpoledne
Česká republika, 2020
Délka: 22 minut
Režie: Adam Martinec
Scénář: Adam Martinec
Kamera: David Hofmann
Produkce: Matěj Paclík
Hrají: Jakub Špalek, Simona Peková, Jiří Šeda, Matouš Borecký, Adam Kyznár
